Aerifikace trávníku

Provzdušněním trávníku se myslí, především propichování trávníku železnými trny. Mezi odborníky se i u nás používá slovo aerifikace. Někdy si laici, zaměňují aerifikaci s vertikutací, která sice trávník také provzdušní, ale není to její hlavní úloha.

Právě aerifikace lze paralelně přirovnat k orbě na poli. Zemědělci na konci sezóny pole přeorají, aby se půda odlehčila, provzdušnila, je to klíč k tomu, aby další rok měli opět dobrou sklizeň. Trávníkář by měl na konci sezóny trávník provzdušnit. Pokud budeme trávník jenom používat a nebudeme ho regenerovat, jednoho dne ho dostaneme na konec jeho biologických možností a problémy se začnou kumulovat a trávník začne chřadnout.

Jako extrémní případ lze využít vyšlapanou pěšinku v parku. Původně to byl stejný trávník jako všude okolo. Ale extremním sešlapáváním se trávník udusal tak moc, že vzniknul v podstatě takový žlábek, kde tráva už neroste. Neroste především proto, že půda je tak utužená, že se voda nemůže vsáknout, tudíž tráva usychá a současně nemůže rozvíjet kořenový systém, protože do tvrdé země kořeny neprorazí. To samé, ale v pozvolnější míře se děje s každým trávníkem, který je používán.