Dvacet let v trávníkářství je dlouhá doba.
Za tu dobu se změnily trávníky, klima, technologie i lidé kolem nich. Ale především se změnil můj pohled na to, co vlastně znamená „péče o trávník“. Není to jen práce – je to cesta.
Psal se 2. únor 2006, když jsem získal své první živnostenské oprávnění na poskytování služeb pro zemědělství a zahradnictví, pod kterým se dá provozovat péče o trávníky. Obchodní značku jsem zvolil ŠENA GREENKEEPING. Proč ŠENA? Protože jsem na začátku nic neměl, akorát určité nadstandardní znalosti, tak jsem se rozhodl, že dám všanc své příjmení ŠENA. Za pár měsíců to bude rovných 20 let, to znamená i 20 trávníkářských sezón.
Založit firmu specializující se na péči o trávníky jsem měl vymyšleno zhruba 5 let před tím, než jsem tak skutečně učinil. Pět let jsem nabíral zkušenosti v zahraničí i v jiných firmách a celou dobu si svůj plán vylepšoval a cizeloval. Až doba uzrála, a já to zrealizoval.
Zahradníků v Česku v té době už byly stovky, ne-li tisíce. Probíhal stavební boom a všichni měli plno práce s realizacemi zahrad, kde se točily úplně jiné peníze, než v tom, že někomu pečujete o trávník. Můj koncept byl ale unikátní. Stavěl jsem na naprosté transparentnosti a férovosti vůči klientům a hlavně na systému celoročního plánu. To mi umožňovalo skutečně posouvat kvalitu trávníků rychle kupředu.
A co bylo mojí motivací? Měl jsem jich více. První byla, že mě péče o trávník od mládí bavila a sezení v kanceláři už jsem měl plné zuby. Druhá věc, bavila mě příležitost být unikátní. Prostě odborník na anglické trávníky v té době a dlouho poté žádný nebyl. Slovo trávníkář tehdy v podstatě neexistovalo. Začal jsem ho používat až o pár let později.
Utvářel jsem si vlastní pravidla, vlastní ceny, vlastní technologické postupy, pořizoval jsem si vybavení, které mi umožňovalo dělat profesionální péči o trávník i na úplně malých zahradách. Vyhýbal jsem se veřejným zakázkám, družstvům a firmám. Jednak jsem nechtěl nikde chodit s úplatkem a za druhé jsem preferoval ty, kdo skutečně chtějí a touží po tom mít kvalitní trávník, což prostě byli majitelé zahrad. Bylo to úžasné období. Makal jsem od rána do večera, měl jsem na starosti jen své klienty a žádné zaměstnance, jen brigádníky, neplatil jsem nájem za žádné prostory, organizoval jsem práci jen sám sobě.
Druhou motivací, spíše řečeno vizí, bylo zlepšit vzhled našeho prostředí v Česku, jak zahrad, tak veřejné zeleně. Trávníky obecně v té době byly spíš systematicky masakrovány. A o veřejné zeleni ani nemluvě.
První eshop jsem spustil o dva roky později na začátku roku 2008 na doméně VřetenovéSekačky.cz, kde jsem kromě anglických vřetenových sekaček ATCO začal prodávat i další produkty, které jsem používal u svých klientů. Byly to především hnojiva a postřiky PURE a osiva ze šlechtitelské stanice Větrov. Postupně jsem přidával další produkty a tak vznikl koncept trávníkářského eshopu. V té době již provozoval eshop s trávníkářskými věcmi rousínovský Agrostis manželů Strakových. Ti se však primárně zaměřovali na profesionální zákazníky, jako fotbalové kluby a obce. Já jsem cílil na běžného domácího amatéra, který chce mít doma krásný trávník.
V lednu 2012 jsem začal psát blog SenaTomas.com o své cestě k vřetenovým sekačkám a v červnu 2013 jsem začal psát tento blog MilujuSvůjTrávník. Zatímco blog o vřetenových sekačkách jsem začal psát jako spíš deník, abych jednou viděl, co vše jsem absolvoval. Tento blog o trávnících jsem vyloženě cílil na sdílení svých zkušeností z péče o trávníky. Byla to už má osmá sezóna a dalo se říct, že už jsem se tím specialistou na trávníky skutečně stal. Lidí, kteří se v té době obraceli na mě o radu bylo už takové množství, že mě to paralyzovalo v práci. Východiskem bylo poskytnout informace veřejně a zdarma, abych si opět vytvořil prostor na práci, která mě baví. Do toho jsem dělal osvětu skrze vlny Českého rozhlasu či České televize, v mnoha tištěných i online médiích. Postupně následovaly i videa na Youtube, která sklidila Váš velký ohlas a skutečně dostala trávníkářské informace i k lidem, kteří blog moc nečetli.
Shodou okolností vypukl covid a mnoho lidí přehodnotilo své životní priority, což vedlo ke vzniku covidové generace trávníkářů. Naučili se z videí, vyzkoušeli na svém trávníku, zjistili, že to funguje a že je to činnost nesmírně uspokojující a pustili se do podnikání, trávníkářského poradenství, prostě rozjeli svůj trávníkářský byznys. Dunning-Krugerův efekt se rozjel naplno. Tím si projde ve skutečnosti asi každý. Postupně se z toho tito trávníkáři dostanou a budou skutečnými experty, kteří zlepší povědomí o trávníkářství, což už v ohromné míře dělají, ale dostanou se nejen na soukromé zahrady, ale i do veřejné zeleně, na fotbalové trávníky. A budou zlepšovat trávníky, doufám, že i udržitelnou cestou.
Kromě práce ve službách se hodně nových trávníkářů pustilo i do prodeje a eshopů. Jsou to dvě disciplíny, a bez schopných spolupracovníků je velmi náročné je zvládnout. Zkuste si vygooglit všechny trávníkářské eshopy v česku, které mají v názvu ….trávník.cz, ….trávníky.cz, ….pažit.cz, ….trávníkář.cz, je jich obrovské množství, jsou nové a jsou si hrozně podobné.
Zákazníci, tedy Vy, musíte jásat, široká nabídka, vysoká konkurence – prostě ideální stav. Smutné je, že málokterý z nich nabízí něco jiného než ŠENA shop. Což z pohledu zákazníka zas tak super není, protože dokážu si představit, že větší pestrost produktů v různých eshopech by byla pro zákazníka vhodnější. Ale pokud všichni staví strukturu eshopu podle ŠENA shopu a vybírají dodavatele podle nás, je to pro nás velké uznání, že je naše nabídka vskutku nejlepší. Mnoho z nich chce ukázat, že to dělají jinak nebo lépe než my — a to je v pořádku. Každý má svou cestu, své tempo i priority. Nakonec stejně rozhodne zákazník, komu dá důvěru. A chyby dělá každý, samozřejmě i já. Každopádně pokud podnikatel nemá v sobě, ve svém nitru, že chce pomoci svým zákazníkům, že chce sloužit, bude se těžko motivovat do dalších let, pokud nastanou nějaké těžkosti.
Víte, co mají všechny ty eshopy společného? Téměř dokonalou anonymitu jejich majitelů. Schovávají se za firmy, někdy dokonce za partnerky, těžko dohledáte nějaké jméno v eshopu, nějakou skutečnou tvář. Důvod moc nechápu, ale třeba to tento článek změní k lepšímu.
Co je Dunning-Krugerův efekt
Dunning-Krugerův efekt je kognitivní zkreslení, kdy lidé s nízkou úrovní znalostí nebo schopností v určité oblasti přeceňují svou kompetenci — zatímco lidé skutečně zkušení mají tendenci své schopnosti podceňovat.
Jak to funguje:
Začátečník, který se poprvé seznámí s novým oborem (např. investování, trávníkářství, psychologie, programování…), rychle získá několik základních poznatků.
Tyto znalosti mu dávají pocit, že rozumí věci jako celek, protože ještě nevidí šíři a hloubku celé disciplíny.
Výsledkem je přehnané sebevědomí — pocit, že „už tomu rozumím“ nebo „už bych to dělal lépe než odborníci“.
Jakmile člověk pronikne hlouběji, začne si uvědomovat, kolik toho neví, a jeho sebevědomí prudce klesne.
Tento jev se často znázorňuje tzv. křivkou Dunning-Krugerova efektu:
Hora hlouposti (Mount Stupid) – po prvních úspěších prudký nárůst sebevědomí.
Údolí pokory (Valley of Despair) – člověk zjistí, jak složitý obor je, a začne pochybovat.
Sklon osvícení (Slope of Enlightenment) – postupné skutečné zlepšování a růst sebereflexe.
Plošina stability (Plateau of Sustainability) – vyvážené sebevědomí odpovídající skutečné kompetenci.
Každopádně jsem moc rád, že se trávníkářství dalo do pohybu, že znalosti lidí jsou úplně jinde, než před 20 lety, že slovo trávníkář je běžně používané, a není snad týdne, abych ho někde v médiích nezaznamenal. Přišli skvělí youtubeři, kteří dokáží perfektně dělat osvětu, mnohem lépe, než kam jsem se propracoval já.
Jsem moc rád, že jsem zažil dobu, kdy se lidé odklonili od minerálních hnojiv a pesticidů, a neotravují si tak své nejbližší životní prostředí. Ono, život s Parkinsonem, není až tak těžký pro okolí, tak jako pro toho nemocného, mluvím ze své osobní zkušenosti (vše nasvědčuje tomu, že pesticidy stojí za Parkinsonovou chorobou).
Jsem fakt nadšený, že stále více lidí odmítá zalívat trávník pitnou vodou a stále více akceptují, přirozenost trávníku, že v létě bude suchý.
Sice je dvacet let dlouhá doba, obzvláště v měřítku mého života, ale zažít takové pozitivní změny v rámci jednoho oboru je radost. Trávníkářství je obor málo dynamický, změny probíhají jednou za čas, inovace v oboru jsou velmi pozvolné. Jestli jsem k rozvoji tohoto oboru v Česku malou kapkou přispěl, tak mě to těší. Vždy jsem měl na prvním místě zákazníka, pak zaměstnance a já byl obvykle až poslední v řadě. Což byla příčina, proč jsem neměl dostatek času sám na sebe.
Letos na začátku roku začal odcházet můj tatínek. Bojoval dlouho a statečně, ale letos bylo jasné, že už síly docházejí a jeho život už nebude trvat dlouho. Ani vteřinu jsem neváhal, a přehodnotil jsem své časové priority a chtěl s ním strávit maximum možného času. Byli jsme spolu skoro 47 let a dát mu svůj čas v poslední etapě jeho života, bylo pro mě jasné rozhodnutí. Do toho jsem dostal trošku nečekaně termín na záchovnou operaci druhé kyčle, ale říkal jsem si, ať už to mám za sebou. Zvládl jsem operaci, rekonvalescenci a i čas s tátou.
Nejlepší časy jsem se svým tátou zažil, při podnikání. Když podnikal on a mě bylo 17, tak jsem mu pomáhal servisovat náklaďák, pak jsem mu dělal navigátora v zahraničí a ve finále druhého řidiče, někdy i místo školy. Když jsem podnikal já, a on šel do důchodu, pomáhal on mě na zahradách nebo při servisu sekaček. Věděli jsme, že se můžeme jeden na druhého spolehnout. Když na začátku července odešel, skončila tím pro mě, i krásná životní etapa.
Tento rok mi změnil pohled na čas a priority. Pochopil jsem, že dát ještě víc času zákazníkům nebo firmě, mě šťastnějším neučiní. Stál jsem před celkem snadnou volbou, věděl jsem, že vše, co jsem si na konci loňského roku vytyčil pro rok nový, nezvládnu. Musel jsem s těžkým srdcem, některé věci odložit, a jiné vědomě zanedbat. Mrzí mě to, ale když se ohlédnu zpět, tak bych to udělal znovu. Být svému tátovi oporou v posledních týdnech jeho života, stálo za to.
Možná to letos mohlo místy působit, že nestíhám nebo že věci nejdou podle plánu. Ale všechno má svůj čas a svůj důvod — a ten můj byl tento rok jasný: být tam, kde mě bylo nejvíc potřeba.
Vždy jsem byl člověk, který se nejlépe a nejbezpečněji cítí na volném prostranství, na hřišti, kde je prostor si zahrát. Rád se posouvám dál a rád inspiruji ostatní. Proto přemýšlím, jak svůj čas dál využít nejlépe ve svůj, ale i Váš, prospěch.
Doufám, že jsem své příjmení ŠENA za dobu svého podnikání zhodnotil a jeho základní rodinné principy jako čestnost, spravedlnost, svoboda, pracovitost jsem neznehodnotil.
Děkuji Vám všem, že mě stále provázíte, jste středobodem mého trávníkářského života. Pokud jsem Vám letos nedoručil to, co jsem slíbil, tak se Vám omlouvám, dělal jsem to nejlépe, jak šlo.
Dvacet let v trávníkářství mi dalo víc, než jsem si kdy dokázal představit. Dnes vím, že úspěch není jen o hustém trávníku nebo počtu objednávek, ale o lidech, kteří za tím stojí — o Vás, zákaznících, kolezích i přátelích, kteří sdílí stejnou vášeň. Ať už bude další etapa jakákoliv, chci, aby nesla stejného ducha: poctivost, radost z práce a respekt k přírodě i k sobě samému.